Narodil se 9. srpna 1959 v Praze. S hudbou začínal ještě ve školních lavicích. Nejprve jej ovlivnila americká country. Jako by hudba drsných chlapíků předznamenala jeho pozdější vývoj a směr. V pubertě přičichl k rockové hudbě a vedle studia na střední a později vysoké škole ekonomické postupně vystřídal několik skupin.

Od garážových, až po Kentaur, či Projektil, aby se znovu objevil v Apadu (pozdější Nasycen), ve kterém fungoval už od osmdesátého roku a z něhož záhy vykrystalizovalo jádro pozdější legendy jménem Arakain.

Rok 1982 byl pro český rock i metal zásadní. Narodil se Arakain a začala se psát nová kapitola tehdy ještě jednotné československé tvrdé scény. Jako zakládající člen skupiny od počátku patřil k vůdčím osobnostem. Vedle zpěvu nejdříve hrál i na kytaru (jeden čas i na baskytaru) a byl podepsán pod veškerým repertoárem. Ale nejen to. Zároveň byl i kapelníkem a manažerem, tedy člověkem, na jehož šikovnosti – případně neschopnosti – záleželo, jestli soubor bude existovat, či nikoliv. On žehlil kdejaké nepřístojnosti, které tehdejší zřízení nebylo v žádném případě ochotné přehlížet.

Inženýr Aleš Brichta se postupně stával mluvčím a vzorem celé generace ‘mániček’ v osmdesátých letech. Úryvky z jeho textů se objevovaly dokonce na svatebních oznámeních či maturitních tablech! Jeho popularita táhla celý Arakain. Ten se zase stal vzorem pro tvrdý metal a příkladem, který přitáhl mnoho mladých lidí k poslechu tehdy téměř ilegální hudby.

V polovině osmdesátých let se ke kapele na dva roky přidala jako vystupující host Lucie Bílá a fanouškům dodnes vděčí za neutuchající přízeň. Aleš pomáhal pořádat metalové koncerty na legendární pražské Barče, kam zval nové kapely, prosadil několik rozhlasových a singlových nahrávek, a přestože byla formaci jeden čas dokonce zastavena koncertní činnost, dokázal prosadit Arakain na největší metalové festivaly do Polska, koncerty do Ruska či Maďarska, což vše vyústilo v natáčení dlouhohrajícího alba “Thrash The Trash”. Ačkoliv vyšlo až krátce po revoluci, jasně dokumentovalo, kam se český metal vyvinul. Svým způsobem to byl milník, jenž dokazoval, že jsme prostřednictvím podobně tvrdě si za svým jdoucích souborů schopni konkurovat Západu.

Aleš Brichta měl v té době za sebou několik dalších aktivit, především na poli pořadatelském. Jeho zásluhou u nás hráli Running Wild, uskutečnil se obří podnik Metalmanie. Vedle mateřské skupiny, která každý rok zásobovala posluchače novou deskou, se objevil na řadě jiných desek jako host, textoval kupříkladu pro Olympic, Burmu Jones, Viléma Čoka, Škwor, Věru Špinarovou a mnoho dalších kolegů.

V roce 1992 se stal nejoblíbenějším zpěvákem v republice v anketě Černá vrána, na jejímž základě další rok vznikl úspěšný projekt Zemětřesení. Ten nesl nedokončený odkaz největšího českého hardrockového zpěváka Jiřího Schelingera. Pozoruhodným projektem se také stal Hattrick, textově se zabývající fotbalovou tematikou. Ten měl koncertní premiéru na Rockových Vánocích v pražské Lucerně 2000, což je další skutečně živá aktivita rockového věrozvěsta. Hit “Nechte vlajky vlát”, z tohoto projektu, se po hlasování posluchačů Českého rozhlasu dokonce stal oficiální hymnou fotbalové reprezentace na MS v Německu 2006.

Aleš Brichta čichl i k muzikálovým prknům, respektive k rockové opeře. Jesus Christ Superstar oslovil snad každého rockera. Aleš se na více než rok změnil na Piláta v legendární pražské adaptaci. Později produkoval velmi úspěšný muzikál na ledě Mrazík a několik dalších skupin (Doga, Škwor…).

V roce 1994 se paralelně vydal na sólovou dráhu, byť trošku náhodně. Za vším stál osudový kytarista Mirek Mach, jehož klid a nadhled je přesným protipólem Aleše. Možná proto jim spolupráce tak dlouho šlapala. Do dnešních dnů vydali pět řadových alb, jednu videokazetu a oblíbené “Best of” s několika raritami. Za sebou mají také tři souvislá turné. Zvlášť vydařené bylo to po boku Petra Jandy, olympické legendy tuzemského bigbítu. Na konci milénia ještě rozběhl internetový obchod Rocknet, který se zabýval prodejem hudby po síti. Žel, z důvodů nedotažené legislativy v tehdejším Česku, byl později pozastaven.

Po rovných dvaceti letech, tedy v roce 2002, Aleš opustil po vzájemných neshodách Arakain a pustil se do práce hned na několika frontách. Vedle provozování rockového nonstopu Bum Bar se úspěšný interpret několikrát angažoval i v politice (přispěl k urychlení ostudné volby prezidenta České republiky), sestavil novou skupinu Grizzly a de facto ‘posmrtně’ vydal DVD “Arakain – 20 let natvrdo”, které obrazově doprovází stejnojmennou knihu, na níž se vydavatelsky rovněž nemalou měrou podílel.

Naplno obnovil sólovou kariéru, jak v malé komorní unplugged podobě, tak v plnokrevném provedení; a v neposlední řadě zkraje roku 2003 rozběhl vydávání rockového čtrnáctideníku Rockshock, který se zaměřoval ve velké míře na tuzemskou scénu. Aby toho nebylo málo, hraje za několik klubů fotbal (kapitán týmu rockerů 1.RFC SPARK a tým hanspaulské ligy Bum Bar PV) a angažuje se i na poli sci-fi literatury – k albu “Anděl posledního soudu” nachystal stejnojmennou povídkovou knížku a jedním z deseti autorů je také on sám, čímž se hrdě postavil vedle takových borců, jako je kupříkladu Ondřej Neff.

V roce 2004 byl obnoven projekt Hattrick a natočena druhá deska (v čele s fotbalovým hitem “Červená, modrá, bílá”), která vyšla zároveň s debutem jako dvojalbum. O rok později se pustil do dlouho zamýšleného projektu “Legendy 2”. S výtečnou zpěvačkou Pavlou Kapitánovou (před deseti lety ji nachystal první sólové album) natočili společnou desku plnou rockových a metalových duetů ze zlaté pokladnice světových skupin a interpretů. Na podzim pak následovalo velké česko-slovenské turné.

Rok 2006 přinesl poměrně zásadní změnu. Vznikla skupina Aleš Brichta Band, založená na muzikantech doposud natáčejícich Alešova sólová alba, která se vzápětí prezentovala značně vyspělou dvojdiskovou kolekcí “Divadlo snů”. Limitovaná verze obsahuje ještě bonusový DVD disk s mnoha klipy, záběry z koncertů a dalšími zajímavostmi.

V roce 2007, po více než třinácti letech Aleš i s kapelou ABBAND přestoupil od Popron Music do stáje Sony/BMG a na trhu se objevila novinka “Nech si to projít hlavou”, fanoušky označená jako nejvyrovnanější a nejdospělejší nahrávka z dílny Aleše Brichty.

Jak se zdá, od Aleše se v budoucnu dočkáme ještě nejednoho hudebního dárečku…

přezdívka: Ála, Alda

nástroje, struny: El. kytara Fender Stratocaster (struny D´Addario hybrid 11, trsátko Dunlop 0,80) Elektroakustické kytary Takamine – 12strunná a 6strunná (struny různé, trsátko Dunlop 0,40 nebo 0,60) Mikrofon Shure SM58 (případně Beta)

aparatura: Kytarový procesor Behringer V-Amp 2

projekty, CD, kapely: Momentálně Aleš Brichta Band, Aleš Brichta Trio a Hattrick. Předtím školní a garážové kapely od roku 1979 Apad, od roku 1982 Arakain, z projektů např. Zemětřesení, účinkování v muzikálu Jesus Christ Superstar (Pilát), produkce zpěvů muzikálu Mrazík, produkce alb Pavla Kapitánová, Doga, Škwor atd. CD na kterých jsem účinkoval je strašně moc (přes třicet)

záliby: Hudba (cokoliv mimo dechovky, disca a techna), literatura (hlavně sci-fi a fantasy), sport (fotbal i aktivně – kapitán 1.RFC SPARK, hráč týmu hanspaulské ligy Bum Bar PV), filmy (hlavně komedie), karetní hry (mariáš)

oblíbená muzika: Je toho hodně

hudební vzor: V mládí Ian Gillan (Deep Purple), Robert Plant (Led Zeppelin), David Clayton Thomas (Blood, Sweat and Tears)

oblíbené jídlo: Smažený vepřový řízek se salátem, svíčková, buchtičky se šódó, bramborová kaše

pití: Pivo 10 Gambrinus, 12 Pilsner Urquell, rum, jablečná vodka (před lety dlouho becherovka)

kniha: Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven (Přelet nad kukaččím hnízdem)

film: Šakal, Nebeští jezdci, Doba ledová (animovaný), vše od Monty Pythonů a bratří Zuckerů (zvlášť s Leslie Nielsenem)

sport: Fotbal (Sparta)

zvíře: Osoby opačného pohlaví, tudíž ženy. Jinak vlastně skoro všechny zvířata, protože jsou věrnější.

zlozvyky: Lenost se sklony k workoholismu, nedochvilnost, kouření a tendence relaxovat chlastem

nemám rád: Závist a hlupáky (kombinace obojího je nejhorší), komunisty a většinu současných politiků